GameStar

Málo která hra předurčená stát se legendou nakonec svůj osud naplní, ovšem ujmou-li se jí specialisté na RPG z Interplay a Black Isle, má vyloženě slibné předpoklady. Přitom Fallout, v podobě v jaké ho dneska známe, vůbec nemusel vyjít.

Těžké začátky
Paradoxní je, že za všemi problémy a zároveň unikátnostmi ve hře stál systém pravidel, jenž se pokoušel navázat na komerční úspěch Dungeons and Dragons. Tak se zrodil soubor GURPS, který byl charakteristický tím, že se jednotlivé dovednosti daly vylepšovat nejen udělováním dovednostních bodů, ale také speciálními schopnostmi (Perky), které s sebou přinášely světlé i stinné stránky. Vzhledem k tomu, že se GURPS původně uplatňoval v deskových hrách, byl Fallout předurčen k tahové hratelnosti. Jednalo se o systém vskutku slušný a vcelku i propracovaný, ovšem jeho tvůrci dělali autorům hry jen samé problémy.

Ty spočíval v tom, že si pravidla nenechali jakkoliv upravit a zamezovali tak kreativním myšlenkám. Pomyslný pohár nakonec přetekl, když po Black Isle požadovali, aby se hra jmenovala Fallout: A GURPS Post-Nuclear Adventure. Kromě zásahů do hry tak po autorech vyžadovali i změnu jména, což je přivedlo ke dvěma možným radikálním rozhodnutím. Buďto udělat ze hry propagandu pro GURPS nebo přijít s vlastním systémem. Tak se zrodil SPECIAL (jméno je seskládáno ze základních vlastností vaší postavy – Strength, Perception, Endurance, Charisma, Intelligence, Agility, Luck), který autory nesvazoval v jejich kreativních touhách ani v názvu hry. Tvůrci GURPSu se sice se studiem mnohokrát vláčeli po soudech, nicméně nikdy nezískali ani dolar. Takže jim poděkujme, za to že dali jakýsi podklad pro základní kořen Falloutu, ale zároveň buďme rádi, že se jich nakonec tvůrci zbavili.



Když konečně Fallout vyšel, způsobil poprask. Nejen svou propracovaností, ale i uvěřitelným příběhem s neskutečnou dávkou převážně černého humoru, která se v něm skrývala. Pojďme si tedy trochu přiblížit onen sled událostí, který uvrhl svět v postapokalyptickou radioaktivný planinu.

Když vyrostou hřiby
„War, war never changes...“ Tato fráze se stala více než charakteristickým znakem, ale zároveň i klíčem k rozlousknutí příběhu. Píše se rok 2077. Světem zmítá mor neznámého původu podpořený obavami z nukleární války mezi Amerikou a Čínou. Pro případ, že se nakonec několikaset-megatunové jaderné hlavice rozletí po celém světě, byla zřízena podzemní zařízení známá jako Vaulty, která měla pojmout menší hrstky obyvatel. Pak se to stalo. Bomby se rozletěly a zjizvily povrch světa. Nikdo neví, kdo to začal, ovšem ne všichni lidé, kteří si mysleli, že jsou ve Vaultech v bezpečí, nakonec přežili. Vaulty sice byly stavěny, aby odolaly atomovým bombám, ovšem proti lidské panice nic nezmohly. Masy zoufalých lidí se pokusily násilně vtrhnout do některých Vaultů zrovna v tu nesprávnou chvíli. Staly se tak zvěstovateli zkázy pro tato ochranná zařízení.



Náš hrdina, však to štěstí měl, i když se jeho Vault honosil číslovkou třináct. Přesto se v něm něco muselo stát. Pak to přišlo. Vodní čip, starající se o funkční filtrování vody, se porouchal a náš hrdina byl vybrán, aby zachránil všechny obyvatele „třináctky“. Situace byla zoufalá, zbývalo sto padesát dní, než začnou hodnoty úmrtí rapidně růst. Bylo na čase otevřít bránu a nadechnout se čerstvého radioaktivního vzduchu.

Nukleární lunapark
S bránou se tak hráči otevřel herní svět založený na skutečné mapě určité části Ameriky. Ovšem radiace s tlakovými vlnami se podepsaly na rázu krajiny opravdu devastujícími účinky. Kde dříve bujela různorodá vegetace, teď vítr honil písek po dunách. Tam kde stála monumentální města, zbyly jen ohořelé trosky. Tam kde dříve vzkvétal život, teď čekala jen strašlivá smrt. Zvířata dříve roztomile malá teď krvelačně trhala lidi na kusy, no prostě postnukleární idylka se vším všudy. Avšak za drsným rázem krajiny se skrýval humor, i když toho nejčernějšího rázu. Nepřátelé žasnoucí nad svými vyhřezlými střevy či množstvím krve, jenž z nich, při zásahu, vytryskla, velmi vkusně a výstižně použité nadávky, prostě černota toho nejlepšího kalibru.

Úžasná hudba

Kromě jiného je záhodno na Falloutu také vypíchnout velmi kvalitně vybranou hudbu v úvodních intro-sekvencích, protože nic nenabudí hráče víc jak úžasně stylové intro. V prvním Fallout to byli Ink Spots a v druhém jazzový velikán Luise Armstrong se svým hitem „A Kiss to Build a Dream On“. Zajímavé je, že hudba, kterou Bethesda navodila náladu ve svém prvním Fallout 3 traileru, se původně měla stát intro-znělkou pro první Fallout. Inu, staré resty se mají plnit. Vedle těchto, byť krásných, ale jednotlivých skladeb, rozhodně nezapadá ani celkový soundtrack, jehož písně se lišily lokaci od lokace, či příležitost od příležitosti. O jeho kvalitách vypovídá také fakt, že u obou dvou prvních dílů vyšel zvlášť na CD.

Ovšem ačkoliv se hra sama nebrala vážně, byla výborně vymyšlena. Nic nezůstalo náhodě a většina možných scénářů, které se mohly během nukleární války přihodit, byla zapracována do herního konceptu. Peníze zde sice existují, ale mnohem více toho nakoupíte, budete-li směňovat. V některých městech se podařilo hrstce obyvatel přežít, ovšem radiace na nich zanechala své následky, čímž dala zelenou pro vznik leproidních ghůlů. Kromě ghůlů se objevila také rasa supermutantů. Světem se začalo rozmáhat otrokářství, vznikalo množství řádů, sekt či bratrství. Jednoduše můžete brát Fallout jako pravděpodobný vývoj světa po nukleární válce a nestřelíte vůbec mimo.



Kromě detailně propracované zeměplochy hra nabídla i velmi zajímavý systém vylepšování postavy, který umožnil SPECIAL. Důležitou roli zde hrály takzvané „perky“, které s určitou pravidelností hráč v průběhu hry získával. Kromě klasických statistik byla také zobrazována hráčova karma, popularita v jednotlivých městech, rekordy, množství zabitých, jednoduše všechno potřebné i zajímavé co si kdo mohl přát, případně se tím chlubit mezi přáteli. Díky tomuto množství statistik a opravdovému nasazení ze strany vývojářů, lze hrát hru klidně desetkrát za sebou, pokaždé s jiným rozvrstvením schopností a pokaždé to bude nezapomenutelný zážitek.

Hledání inspirace

Inspiračních proudů lze ve Falloutu nalézt nesčetně mnoho a jejich různorodost je až zarážející. Například klasické modré oblečky, ve kterých jsou obyvatelé Vaultů navlečeni, jako by z klasických sci-fi snímků vypadly (myslíme ty nejstarší). Na druhou stranu si díky rozličným, ze všeho ušitým, brněním můžete často připadat jako Šílený Max, odkud také pochází jméno psa, se kterým jste mohli cestovat, tedy Dogmeat. A takto by se dalo pokračovat až do aleluja. Nebudeme daleko od pravdy prohlásíme-li, že zkoumaví hráči si vždy najdou nějakou část Falloutu, díky které si ho zamilují.

Kromě relativně nadčasového zpracování chodu věcí budoucích se ve hře dalo narazit také na velké množství speciálních lokací. Uprostřed pouště jste proto mohli natrefit na britskou telefonní budku, stopu po Godzile, spadlé UFO či dokonce magický kamenný oblouk, díky kterému jste se dokázali na malou chvilku vrátit v čase. Každá z těchto speciálních lokací, byla umístěna naprosto náhodně na herní mapě.



Z prvního Falloutu se stala bomba a ve své době to ocenili nejen kritici, ale dokonce i hráči.

Tvořitelé ráje
Díky obrovskému úspěchu se s patřičnou jistotou dalo očekávat pokračování, které vyšlo o pouhý rok později. Ovšem v herním čase se děj posunul o osmdesát let kupředu. Hráč se ujal role přímého potomka po hrdinovi z předchozího dílu. Jakoby jeho rod byl předurčen ke konání velkých věcí, je i nyní naše hlavní postava postavena před nelehký úkol. Jeho vesnice totiž umírá a pomoct by jí mohl jedině bájný G.E.C.K. (Garden of Eden Creation Kit), jenž dokáže vyprahlou pustinu přeměnit v obyvatelnou část světa. Situace neméně zoufalá jako v prvním dílu, ovšem čekal na vás mnohem větší svět, mnohem více měst, prostě druhé pokračování bylo větší, hezčí a lepší. Lepší?! No vlastně úplně stejné. Jestli se totiž na Falloutu něco nezměnilo, tak hratelnost. Ovšem nikomu to nevadilo.



Fallout byl stále ve skvělé formě, stále plný humoru, brutality a dobře mířených nadávek. Prostě pokud jste ho milovali před rokem, musíte ho milovat i teď. S větší rozlohou se zvětšilo také množství náhodných lokací, herních frakcí či možností. Přibylo také pár nových perků.



Druhé pokračování se jednoduše povedlo a svět dychtivě čekal, co se bude dít dál.

Pip Boy

Tento malý roztomilý mužíček se stal stejným charakteristickým znakem Falloutu jako počáteční věta: „War, war never changes…“. A to hlavně proto, že s ním autoři nešetřili a díky jeho zajímavým karikaturám jsme se velmi snadno dozvěděli o praktickém účinku každé vlastnosti či schopnosti. Autoři tohoto manekýna nijak nešetřili, a proto ho lze vidět sežehnutého, zdrogovaného, ozářeného, potrhaného, svalnatého, případně v povoláních jako je doktor, zálesák, střelec, zloděj… Jednoduše řečeno si ho lidé zamilovali stejně jako jeho autoři. Myslíme, že po zásluze.

Taktika a noví tvůrci
Mezi tím co se čekalo na třetí díl, svěřil Interplay práva na Fallout hru jinému týmu než Black Isle. Tím vyvoleným se stala firma Micro Forté. Ta přišla s hrou Fallout Tactics: Brotherhood of Steel, která v sobě kombinovala více taktičtějších prvků á la Jagged Aliance. Hra sice sklízela celosvětově kolem osmičkových hodnocení, ovšem v každému milovníkovi předchozích Falloutů se nezavděčila. Klasické RPG se transformovalo na mnohem akčnější hru. Nepomohlo ani větší množství kontrolovatelných postav, spousta nových zbraní ani všemožná vozidla. Srdce pravých postapokalyptických hrdinů toužila po třetím dílu a chtěla, aby ho stejně skvěle jako minule spáchalo studio Black Isle.



Peníze – nejlepší sluha, ale špatný pán
Nikdo nedokáže popsat, jak moc velkou radostí jim pak srdce poskočilo, když bylo ono pokračování, přesně jak jsme si ho všichni přáli, oznámeno. Navíc slibovalo přechod do třetího rozměru, díky čemuž mělo nabídnout širokou škálu vylepšení, nejen v grafickém kabátku. O to větší pak přišlo zklamání, když tvůrci oznámili, že projektu došly peníze, a že to s třetím pokračováním nevypadá zrovna moc dobře. Bohužel bylo neúprosnému trhu vyloženě jedno, jak skvělou minulost za sebou Fallout má a vývoj třetího dílu skončil díky nedostatku financí.

Co se stalo s týmem?

Tato otázka vrtá v hlavě nejednomu fanouškovi. Pravda je taková, že stále kreativní jedinci se odtrhli a vytvořili vlastní studio Troika Games, které se samozřejmě zabývalo tvorbou RPG her. Jejich prvotina se jmenovala Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura, ve které svůj původ rozhodně nezapřeli, což se také projevilo na kvalitách hry samotné. Pak následovalo lehce nadprůměrné The Temple of Elemental Evil a třetím zářezem se stalo famózní RPG Vampire the Masquerade: Bloodlines. Bohužel se Troika Games, stejně jako kdysi z finančních důvodů, v roce 2005 rozpadli.

Dlouho se čekalo na jakoukoliv dobru zprávu, nicméně jediné co vycházelo na povrch byly jen zvěsti o velmi špatném finančním stavu Interplay, které nakonec vyvrcholily v rozprodávání práv.

Tou dobou, když si zrovna Bethesda užívala na výsluní díky svému čtvrtému dílu ságy The Elder Scrolls, se začalo šeptat, že si právě tito vývojáři práva na třetí Fallout koupili. Slovo dalo slovo, fámy se naplnily a dneska už to každý ví. Třetí Fallout bude a na svědomí ho má opravdu Bethesda.



Okamžitě se vytvořily dva tábory fanoušků vyznávající zcela radikální názory. Jedni jsou rádi, že je to právě Bethesda, kdo se ujal jejich miláčka, druzí jsou nešťastní z toho, že jim Bethesda naservíruje jen další „postapokalyptický Oblivion“. Pravda je snad někde mezi. Chystá se slušná várka změn, o kterých se dnes již můžete dočíst kdekoliv na internetu například v našem preview.



Vzpomínky zůstanou
Takto by se dala velmi stručně popsat minulost, přítomnost a budoucnost fenoménu Fallout. Těžko už se někdy dočkáme podobně výborného RPG, i když do Bethesdy vkládáme velké naděje. Kdo si chce užít nostalgickou atmosféru, ať po některém z prvních dílů sáhne a se slzou v oku zavzpomíná na staré dobré časy RPG. Pakliže je máte už oba dohrané, neváhejte a vrhněte se na vcelku kvalitní mody. Pokud už vám hraní zase tak moc nevoní, ale rádi byste o Univerzu Fallout věděli více, přečtěte si třeba bibli tohoto světa, nebo sáhodlouhý chronologický seznam událostí, případně sáhněte po komixu. Toto všechno, ba ještě mnohem více, kolem této legendy stále vzniká.

I když už pro některé Fallout dávno umřel, v každém radiací poznamenaném srdci žije dál.

Nejlepší české zdroje informací

http://www.madbrahmin.cz http://fallout.herni.info/ http://fallout.czech-games.net/

autor Vilém Koubek